První dny v práci byly náročné. Přiznám se, že jsem byla dost nervózní. Nastoupila jsem na pozici hlavní masérky. Měla jsem možnost spolupracovat s lidmi z různých koutů světa, což bylo nesmírně obohacující. Moji kolegové byli například ze Švédska, Austrálie, Rakouska, Portugalska nebo Německa. Bylo super je poznávat a pracovat v tak multikulturním prostředí.
Kromě toho jsem masírovala klienty z různých zemí, kteří k nám přijížděli na odpočinek, jógu nebo se naučit surfovat. Pamatuji si třeba sympatický pár z Kanady nebo skupinu mladých lidí z Austrálie a USA. Ale zpátky k mým prvním dnům – začátky bývají vždycky trochu krušné, že? Člověk si prostě musí zvyknout na nové prostředí a situace.
Pracovala jsem v malé, ale útulné místnosti v krásné bílé vile v typickém portugalském stylu. Jéé, když si na to vzpomenu, byla to nádhera. Klientů jsem měla každý den dost. Pracovala jsem většinou od 10 hodin dopoledne až do odpoledne nebo večera – podle toho, jak náročný den byl. A protože to byla sezóna, skoro každý den byl hodně vytížený.
Přiznám se, že občas to na mě bylo moc. Delší přestávky jsme neměli, mezi masážemi jsem měla jen 5–10 minut na odpočinek. Na takové tempo jsem nebyla zvyklá, takže mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla. Byla to výzva. Co se týče angličtiny, asi za 3–4 měsíce jsem se rozmluvila. Ale ze začátku to nebylo jednoduché – občas bylo těžké rozluštit, co klient vlastně potřebuje nebo jaký má problém 😄.
Po nějakém čase už to ale bylo, jako kdybych tam pracovala odjakživa. Práce mi šla od ruky a začala jsem si ji opravdu užívat. Masírovat lidi z různých koutů světa mě nesmírně bavilo – povídat si s nimi o jejich domově, kultuře, a někdy i o jejich starostech a radostech.
Také bylo zajímavé sledovat, jak se organizuje tak velký podnik, který přitahoval tolik turistů a zaměstnával spoustu lidí. Protože to byl Surf & Yoga Retreat, musely být na každý den přesně připravené rozvrhy – kdo bude cvičit, kdo surfovat a kdy přijde na řadu masáž. Bylo to oblíbené místo, kam každý den přijížděli noví hosté. Denně se připravovaly čerstvé snídaně, večeře nebo třeba barbecue.
Obdivovala jsem, jak tým majitelů dokázal zvládnout sezónní nával turistů. Zajímavé je, že celý koncept podniku vymysleli někde na párty po několika drincích – to mi přijde vtipné, ale zároveň obdivuhodné.
Pracovalo se mi tam dobře. Milovala jsem ty malé momenty a „drobnosti“ – třeba když jsem si na chvíli vyšla na svůj malý balkonek a nechala na sebe dopadat portugalské slunce.
Zajímavosti o Portugalsku
Portugalsko je rozlohou o něco větsí než Česká republika, přesto se na mapě velikostí podobají. V Portugalsku se mluví portugalštinou, která je rodným jazykem devíti zemí.
Další zajímavostí je, že Portugalsko je nejvýznamnějším světovým producentem korku a má největší korkový les na světě. Je také jednou z nejlepších a nejoblíbenějších surfařských destinací na světě. Například Nazaré, krásné městečko v Portugalsku, je známé tím, že se zde surfaři z celého světa pokoušejí zdolat největší vlny. Právě zde byl zaznamenán Guinessův rekord ve sjezdu nejvyšší vlny. Nazaré je určeno hlavně pro opravdu zkušené surfaře. Pro začátečníky či pokročilé surfaře jsou ideální místa jako Matosinhos (15 minut autem od města Porto) nebo Costa de Caparica (20 minut autem od Lisabonu).
Další zajímavostí je, že Portugalsko má druhý nejdelší most v Evropě – most Vasco da Gama v Lisabonu. Portugalsko také patří mezi nejstarší stát v Evropě.
Cascais, město vzdálené 20 minut autem od Lisabonu, kde jsem žila, je velmi oblíbenou turistickou destinací. Stěhuje se tam také mnoho přistěhovalců z různých zemí. Bohatší lidé třeba z Německa nebo USA se do Cascais často stěhují na důchod, kupují si vily u moře a věnují se například plachtění nebo golfu. Cascais je multikulturní město s nádhernou architekturou, úžasnými zákoutími, městskými plážemi, marinou plnou krásných lodí a spoustou života. Je tam nekonečně mnoho možností, jak trávit čas. Když o tom teď píšu a vybavuji si všechny ty vzpomínky, trochu se mi stýská. 🙂
Portugalsko je také velmi oblíbené díky svému příjemnému klimatu. Celoročně je tam většinou hezky, často slunečno, a v zimě teploty klesají jen na 10–15 °C. Pamatuji si, jak jsem v listopadu seděla na pláži jen v plavkách a slunce mělo pořád neuvěřitelnou sílu. Bylo to neskutečně příjemné.
Pokud jste v Portugalsku ještě nebyli, určitě tam leťte a dejte mi vědět, jak se vám tam líbilo 🙂. Myslím, že pro nás Čechy je Portugalsko stále méně známé, než například velmi oblíbená Madeira nebo Azorské ostrovy, o kterých se rozepíšu později. Já se určitě někdy vrátím….
Co jsem si odnesla z Portugalska
Jako první a nejdůležitější věc bych určitě zmínila se k tomu vůbec rozhodnout, to je ten první a zásadní krok. Rozhodla jsem se odjet z několika důvodů, po 3 letech masírování v Čechách jsem cítila, že potřebuji a chci změnu, chtěla jsem změnit prostředí, jazyk, zkusit jaké to je žít a pracovat v zahraničí a něco ve mně mi říkalo, že to mám zkusit 😊. Opustit naši komfortní zónu není jednoduché, že? O přípravě jsem se malinko rozepsala výše, nikdy nezapomenu na to, jak intenzivní a skvělý rok a půl to byl :-).
Další velmi důležitá věc je jazyková bariéra, kterou musíte ,,nějak” překonat na začátku vašeho pobytu v zahraničí. To je určitě věc, která mě velmi obohatila a dodala více sebevědomí. Chodila jsem do místní školy na kurz angličtiny, abych ještě více podpořila moje učení, měla jsem hodiny angličtiny 2 krát týdně. Potkala jsem tam skvělé lidi, z kterých se pak stali i přátelé. Trávit čas ve škole s lidmi z různých zemí, povídat si s nimi o jejich zemi, kultuře, jídle a dalších tématech je skvělá věc, jak si rozšířit obzory, otevřít se novým kulturám a možnostem. S čím více zajímavými lidmi jsem se stýkala, tím více jsem získávala lepší a lepší schopnost komunikace.
Další věc byla samozřejmě nové prostředí v práci, pracovní tempo, které bylo po celý můj pobyt intenzivní. Na začátku pro mě bylo nové pracovat ve skupině, byla jsem zvyklá si řídit pracovní věci sama. Naučila jsem se tam novým technikám, rozšířil se mi obzor o zahraniční klientelu a dokonce jsem si našla i svého maséra, který mě pravidelně masíroval u mě doma, i to mi přineslo zkušenost. Pocházel z Izraele, měl dlouholeté pracovní zkušenosti z USA a pak z Portugalska, kde pár let žil se svojí rodinou, byl šikovný a i od něj jsem si pár technik odnesla :-).
Začala jsem se učit i jízdu na koni. O tom jsem snila už od dětství, často jsem si představovala, jak jedu na koni, a teď jsem konečně dostala příležitost. Pamatuji si tenkrát, jak jsem chtěla jít i na jezdeckou školu. Moc mě to bavilo a navíc mi to šlo – milovala jsem být v jezdeckém areálu, který měl úžasnou atmosféru.
Občas jsem se sama sebe ptala, jestli by nebylo lepší mít lekce v českém jazyce a učit se tohle raději v Čechách. Ale rozhodla jsem se pokračovat v lekcích, které jsem měla každých 14 dní. Bylo těžké naučit se anglické termíny pro jezdectví, ale nakonec jsem se naučila cválat, což bylo tak nějak před mým odjezdem. Ten pocit, když se kůň rozběhl, byl neskutečný – připadala jsem si, jako by běžel rychlostí 50 km/h!
Na poslední lekci, těsně před odjezdem z Portugalska, jsem ale zažila nepříjemnou situaci. Klisna mě nečekaně shodila zády na beton a i když mě to dost překvapilo a nějakou dobu jsem se z pádu vzpamatovávala, naštěstí se vše obešlo bez vážných zranění, i když mi to dalo zabrat. Tato zkušenost mi připomněla, že i náročné momenty mohou být součástí cest a učení se novým dovednostem. PS: už nikdy nejdu na koně bez vesty, ta mi totiž při lekci chyběla, bohužel. 🐎
Celkový dojem z celé této zkušenosti odjet, zažít a přijet byl pro mně velmi významnou částí v mém životě. Odvezla jsem si mnoho a vždy na to budu vzpomínat s velkou pokorou a vděčností.
Doufám, že se vás čtení baví a v další části bych se ráda rozepsala o portugalském ostrovu Madeira, která je také mým velmi oblíbeným místem. Uvidíme se příště :-).
Zde je pár fotografií z mých lekcí jezdectví:
